Poohlédnutí za sezónou 2019

28. února 2020 | Aktualita

Na počátku byly malé rostlinky

Doposud jsme každý rok na jaře sázeli sazeničky šípku ručně. Pěkně jsme zaklekli na kolena a jeden šípek po druhém zapravovali do země. Což o to, práce to byla krásná, měli jsme blízký kontakt se zemí, s rostlinami a jejich kořínky, ale bolesti zad jsme si užili až dost. Letos jsme první rok pořídili na pomoc stroj – sazeč. Díky němu jsme ušetřili mnoho fyzických sil a také času. Jaro bylo suché a poměrně chladné. Od té doby, co jsme šípky zasázeli na ně nejméně měsíc nezapršelo. A tak jim také dlouho trvalo, než začly růst a sílit, aby měly kořenové krčky dostatečně silné pro očkování. Po dvouleté odmlce jsme objednali a vysadili také pravokořenné růže. Zakořeněné řízky nám přivezli přímo z Německa. Dlouho se jim nechtělo růst, dávalo nám zabrat, než jsme přišli na to, jak jim pomoci.

 

Vyseli jsme květnatou louku

... od “sousedů” z Markvartic, z firmy Planta naturalis. Velkou radost nám dělala celý rok. Krásně kvetla, v průběhu roku měnila barvy. Zvládla sucho. Stala se útočištěm různé “havěti”. Umístili jsme doprostřed lavičku, kde mohl spočinout každý příchozí. Doufáme, že jsme trošku mezi poli přispěli k rozmanitější krajině.

 

 

Pomáhali jsme aranžovat kostel

... tedy hlavně jeho varhany. Jako každý rok na Květnici (akce pořádaná Plantou naturalis) v Markvarticích, tak i letos byl kostel zaplněn nádhernými rozkvetlými lučními květinami. Růžičky luční něžné kráse dodají více romantiky. A u varhan jim to vyloženě slušelo. Je to takový neobvyklý zážitek, shlédnout kostel celý naplněný voňavou krásou.

Občas máme tu přednost, že můžeme naranžovat nějakou tu oslavu nebo svatbu. Některé odrůdy, např. Eden Rose, Queen of Sweden nebo James Galway jsou pro tyto účely jedinečné.

 

Již druhým rokem jsme zažili v létě velké sucho

Ocenili jsme růže jako rostliny, které ho velice dobře zvládaly. Umí si pustit kořeny velmi hluboko a vodu si najít. Během období, kdy byla velká horka a sucha, růže krásně kvetly, teplo jim dělalo vyloženě dobře. Jak ale voda docházela a zem se čím dál více vysušovala, další květy již moc nenasazovaly, spíše vyčkávaly. Listy jim stejně vadnout ani nezačaly. Ještě nikdy jsme růže v létě nezalévali a jsme rádi, že ani tento rok jsme se k tomu uchýlit nemuseli. (Konec konců studna by nám to ani nedovolila). A když konečně zapršelo, začaly růžičky opět růst a nasazovat nová poupata. Hodnotíme proto růži jako jednu z květin, která je schopna se s nastávajícími suchy dobře vypořádat.

Na jednu z ploch, kde rostly růže v minulých letech, jsme vyseli čirok. Vysekali jsme v něm cestičku a skrze něj po ní chodili na pole růží. Také sucho krásně zvládal a my jsme se blíže seznámili zase s jednou ze zajímavých rostlin. Ze zrna této obiloviny se mele mouka, která neobsahuje lepek. Má hluboký kořenový systém, díky tomu pomohla prokypřit zem a připravit tak příznivé podmínky pro pěstování růží v dalších letech. Díky sousedovi a jeho kombajnu jsme čirok posekali a vymlátili. 

 

"Návštěvy"

Na praxi jsme tu měli jednu holčinu ze zemědělské školy. Poznala, jak to kolem růží chodí. Některé věcí ji překvapily, třeba kolik je potřeba trpělivosti. Hodně ji bavila práce s květy a aranžování. Snad jsme ji pomohli utříbit si v sobě vztah k rostlinám, k zemi, k přírodě.

Ponořili jsme se také trochu do “jiného světa”, do světa postižených lidí. Ti u nás pomáhali s hrabáním sena a kochali se mezi květy růží. Práce, čerstvý vzduch, sluníčko, okolní příroda, přijetí.... to vše jim dělalo dobře a natolik se jim to líbilo, že chtěli přijet znovu, a tak nám ještě pomohli po Dni otevřených dveří s ukládáním stanu. 

 

Počasí během Dne otevřených dveří nám zdánlivě nepřálo

Bylo chladno, asi dvakrát zapršelo a to mohlo někoho odradit. Na chvilku jsme se před sprškou schovali všichni pod stan a zase bylo dobře, aspoň nepálilo tolik slunce. Někteří návštěvníci chodí mezi růžemi několik hodin, a tak nehrozil úžeh z přímého slunce. Růžičky krásně kvetly a voněly, stejně jako ona zmiňovaná louka. A kdo chtěl, uvázal si květinu a odnesl si ji domů. A kdo chtěl, dal si kávu, čaj nebo bezovou šťávu. A někdo se jen kochal růžemi. A někdo si pěkně o růžích popovídal. A někdo přijel jen na koncert… hudba ve volné krajině je moc fajn. Hraje se tedy hlavně pro diváky, ale tak trochu tajně se hraje růžím, rostlinám, krajině a Zemi. Letos to ani moc tajné nebylo, protože v textech písní to vyloženě zaznívalo. Myslíme si totiž, že hudba dělá krajině, Zemi, rostlinám a naším růžím vyloženě dobře, tak jako dělá dobře i lidem. A tak té krajině můžeme takto aspoň trochu  projevit vděk a úctu. Atmosféra dvou dnů byla barevná, voňavá, poklidná, povídavá… větřík vanul, slunce prosvítávalo a každý si to užil dle svých představ.

 

Čas očkování růží proběhl v poklidu

Je to zásadní období v životě mezi růžemi. Probíhá během léta, zabere velkou část prázdnin. V tuto dobu se u nás “vystřídalo” více lidí, pomohli nám se stříháním květů a přípravou oček, dělalo jim dobře být mezi květinami, barvami, vůněmi. Teplo bylo úmorné, ale časem tomu nějak vždycky přivykneme. 

Každý rok přibíráme nové odrůdy a těšíme se, až je poprvé uvidíme na poli vykvést. Většinou se nám všechny líbí a potěší nás, že jsou zdravé, že to šlechtění má po této stránce velký význam. Nejinak tomu bylo letos, vykvetlo nám 6 nových odrůd od Rosen Tantau a 10 od Davida Austina. Vlastně je objednáváme na zkoušku, jestli půjdou dobře v našich podmínkách, a protože většinou obstojí, opět je množíme při očkování na další rok. Letos jsme naočkovali i nové odrůdy od Kordese, kvést je ale uvidíme až v létě 2020. Obzvlášť se na ně těšíme, protože to jsou odrůdy vyšlechtěné z druhu Rosa persica nebo také Hulthemia persica. Je to rostlina, o které se vedou diskuse, zda to je ještě růže nebo je to již  jiný rod. Pochází z oblasti Střední Ásie a snáší dobře horka a sucha. Jejím zařazením do šlechtění růží se objevily nové zajímavé odrůdy jak vzhledem, tak odolností. Je to nová věc ve světě růží. A jak přibíráme nové odrůdy, musíme také nějaké vyřadit, vedeme o tom vždycky dlouhé diskuse, někdy to trvá i několik let, než odrůdu úplně vypustíme.

Protože nepršelo, probíhalo očkování růží celé dny, od rána do večera, na osobní věci nezbýval čas a dost často se nám stávalo, že nezbýval čas ani na telefonáty, za což se omlouváme a zároveň děkujeme za pochopení. Růže lze očkovat jen během určité omezené doby a je potřeba to stihnout, dokud mají šípky (podnože) mízu.

 

Navázali jsme novou spolupráci

Rozšířili jsme sortiment o odrůdy od šlechtitele Lense z Belgie, předloni jsme se s ním a s jeho týmem seznámili osobně. Líbí se nám jeho cit pro krásu jednoduchých květů. Loni byly jeho odrůdy (celkem 20) poprvé k vidění i u nás na poli a zamilovali jsme si je. Během roku jsme je hodnotili po všech stránkách. Abychom si jich užili, řezali jsme je i domů do vázy. Zkoušeli je kombinovat s jinými skupinami (nejhezčí jsou samy o sobě a pak v kombinaci s Anglickými). Rundelce mnoha kvítků na jednom stonku jsou obdivuhodné. Jsme jediní, kteří je pěstují přímo v Čechách, ostatní prodejci je dováží, a zatím v tom budeme pokračovat i nadále.

 

Zažili jsme jedno velké překvapení

Objevila se nám tady kudlanka nábožná. Hold teplo dělá své. Před pár lety se tu zase objevili cvrčivci, na ty jsme si již zvykli a velmi se těšíme v létě z jejich zvukových projevů. Ale kudlanku, která se vyskytovala do nedávna jen v nejteplejších oblastech Pálavy, jsme tady opravdu nečekali.

 

Na konci léta nás navštívil licenční přehlížitel z Anglie

Vyprávěl nám o plánech, jaké mají s Anglickými růžemi, které odrůdy budou vyřazovat a kterými novými je nahradí. Jaké jsou trendy a o co usilují. Konzultovali jsme, které odrůdy u nás dobře rostou a jaké jinde v  Evropě, a kterým se daří více v Anglii. Byl například zaujat našimi poznatky s Gertrudou Jekyll, u nás se projevuje jako náchylnější na černou skvrnitost, což ho překvapilo, neb je prý všemi producenty v Evropě velmi žádaná. Celkově jsme si dobře popovídali, vyměnili si zkušenosti a utvrdili přátelské vztahy.

 

Výsledek dvouleté práce nás potěšil

Na podzim při dobývání růží z pole se ukázalo to, co jsme předpokládali, že sazenice jsou krásně narostlé a bylo radostí je prodávat. Teplo během roku růžím dělalo dobře a sucho způsobilo, že měly bohatý kořenový systém, dařilo se nám je udržovat bez konkurenčních plevelů, pracovali jsme s nimi jako (a pro jistotu většinou jen) v kožených rukavičkách, během Dne otevřených dveří jsme jim hráli a zpívali, no prostě jsme se snažili o ně pečovat po všech stránkách co nejlépe. A když jsme je vyorali a roztřídili, hned je prodávali nebo rozesílali. Doufáme tedy, že u nás dostaly dobrý základ a ve vašich zahradách budou dělat jen radost.