Růžová školka

Pelcovi

Růžový sirup

28. června 2023 | Inspirace

Osvěžující a voňavý nápoj vznikne zředěním sirupu vodou, a když přidáme čerstvý lístek máty, květ růže nebo plátek citrónu, bude navíc i krásný. Dále sirup používám k dotvoření pohárů nebo dezertů, stačí navrch pokapat.

Náš vyzkoušený recept:

  • napěchovat nádobu voňavými plátky,

  • zalít vodou natolik, aby byly ponořené,

  • 24 hodin vyluhovat,

  • slít vodu a plátky vymačkat,

  • do tekutiny přidat cukr, na 1 litr tekutiny 1 kg cukru (medu),

  • a kyselinu citronovou 10 g na 1 litr tekutiny (nebo citrón),

  • promíchávat, až se vše rozpustí,

  • nalít do skleněných lahví a uložit v chladu.

 

A teď trochu alchymie, spíše pro ty, co rádi čtou, jak jsem přesně postupovala a co jsem při tom zažívala.

Nasbírala jsem plátky růže stolisté, latinsky Rosa centifolia. Krásná relaxační činnost. Jde to rychle, květy jsou velmi plné a v jednom je mnoho plátků, jak sám název napovídá. Keř máme na zahradě v živém plotě skoro 2 metry vysoký a podobně široký. Kvete jednou a velmi bohatě z kraje června. Sbírala jsem do proutěného koše.

Původně jsem byla připravena plátky sušit, ale počasí mi to nedovolovalo, bylo stále vlhko, ranní rosy, zatažená obloha, plátky nebyly nikdy v tom stavu akorát, nikdy dobře během dne neoschly. Jakmile jsou vlhké, není to sušení prostě ono. Centifolia už skoro začala odkvétat a já jsem začala panikařit. Když tam tak u ní stojím, koukám na ni, ona na mě, v plné své kráse (obě), ona obalena květy, přímo mě vybízejíc: dělej se mnou už konečně něco, za chvíli odkvetu, letos nenávratně, budeš zase čekat rok! Dobře, udělám pro nás sirup. To plátky stejně namočím a nevadí, že jsou teď vlhké, naopak je to přínosem. Do rosy se vyluhují látky z ní, jak říkají bylinkáři: rosa na rostlinách představuje jeden z nejlepších přírodních macerátů, živý macerát, (známým příkladem je kapka na listu kontryhelu), do kterého se uvolňuje velké množství léčivých látek. A jak tak trhám, květů je mnoho, vidina suchého počasí žádná, napadla mě myšlenka: udělám toho sirupu víc a mohu ho nabídnout na ochutnávku všem jako občerstvení na Dnech růží. Minulé roky jsem nabízela “chlapicovku”, tedy sirup z tužebníku jilmového, tak letos bude “růžovka”. To je přece daleko lepší. Děkuji růžičce a počasí, že mě navedli na tuto myšlenku. Košík byl brzy plný.

Plátky jsem doma přesypala do plastového kbelíku, aby v něm nebyly načechrané ale skutečně nahuštěné. Prostě čím víc, tím líp. Zalila jsem je studenou vodou. I když je kbelík nahuštěný, plátky se přesto snaží zpočátku stoupat nahoru, zatížila jsem je tedy skleněnou nádobou, aby byly pěkně ponořené. Doposud, když jsem vyráběla růžový sirup, jsem vždy používala plátky neporušené. Teď mě napadlo plátky nějak rozmačkat, aby se lépe vyluhovaly, a tak jsem na ně vzala ruční mixer a pokusila se je v té vodě rozdrtit. Jen tak jemně, aby byly spíše narušené, než úplně rozmixované. Trochu jsem se bála, aby se nevyluhovaly více ty hořčiny, ale ve výsledku to na chuti nebylo znát.

Zatížené narušené plátky ponořené pod vodou jsem nechala do druhého dne vyluhovat. Následně jsem je vyndala, a důkladně rukou vymačkala. Voňavá tekutina byla v tuto chvíli nevábné barvy a nijaké chuti. Přidala jsem cukr a nechala rozpustit, barva se stále nijak nevylepšila. Kouzlo způsobila až kyselina citronová, přidala jsem ji nakonec a s potěšením sledovala, jak barva postupně růžoví a vybarvuje se do krásného sytého bordověrůžového tónu.

Recept, postup a příprava je stejný jako při výrobě bezovky. Takto jsem v minulých letech vytvářela ještě “meduňkovku”, “mátovku”, “pampeliškovku” a “chlapicovku”. Podle klasických, v médiích uváděných, receptů se ten můj liší v množství kyseliny citrónové, dávám méně. Cukru naopak někdy přidám, takže letos jsem například na 5 litrů bezové tekutiny dala 8 kg cukru. Další pro mě zásadní změna je v tom, že vodu nepřevařuji, použiji ji přirozenou a  ani po rozpuštění cukru sirup nepřevařuji ani nezavařuji. Mám již vyzkoušené, že v chladnu, při teplotě 10 stupňů, vydrží do další sklizně. Převařená přece jen chutná jinak, nám je milejší přirozená.

Stejně to dělám i s "růžovkou". Ještě teď nám zbyla jedna láhev z minulého roku, není nijak porušena, je stále voňavá a průzračná. Letos jsem ale raději zakápla každou láhev navrch pár kapkami slivovice, pro jistotu. Nedovolím si zde nepřevařenou vodu doporučovat, každá voda je jiná, ta naše je ze studny, bez přísad, a mám s ní tuto dobrou zkušenost. Píši to spíše pro zajímavost, že to jde i jinak.

A ještě několik rozšiřujících myšlenek o výrobě růžového sirupu v loňském roce. Vyzkoušela jsem dva typy: jeden z jedné z nejvoňavějších odrůd jménem Gertruda Jekyll a druhý ze silně vonící odrůdy Tropicana. Z obou byl sirup krásně voňavý a jelikož na vůni nejsme odborníci, řekli bychom, že intenzita byla podobná. Druh vůně byl u každé trochu jiný, u obou velmi příjemný. Větší rozdíl byl v barvě, z Tropicany byl světlejší, z Gertrudy byl růžovější. Jedna patří do skupiny anglických růží, druhá do skupiny velkokvětých. Pro vůni a chuť se dají obě dobře použít. A tato zkouška mi ukázala, že se na výrobu sirupu může využít jakákoli odrůda, která silně voní. 

Pokud se chceme těšit i z léčivých ůčinků růže, je nejlepší použít plátky těchto druhů: Rosa centifolia, Rosa gallica, Rosa damascena nebo Rosa alba. O jejich působení bych se ráda rozepsala v některém z dalších článků.

A jaký je sirup z přírodní růže stolisté, to budete moci posoudit sami, pokud přijedete 15. - 16. července. Chtěli bychom ho poskytnout všem na ochutnání.

A ještě dovětek, vyluhované a vymačkané plátky jsem vysypala jako mulč k rajčatům a cibuli. To není vyčtené doporučení, jen moje intuice, snaha plně využít toto cenné bohatství.

 

Michaela Pelcová